… jezdil k nám na návštěvu, tedy  k mé babičce a dědečkovi  – jeho rodičům, kteří bydleli naproti přes chodbu v 6.patře ve stejném bytovém cihlovém domě ve Frýdlantě nad Ostravicí jako my. 

Můj památníček od něj zdobí vtip namalovaný v Maďarsku, kde jsme se s nim asi 2x ?setkali,  protože za komunistů zpátky do Čech přijet nemohl. Mám od něj na památku také indické nádherné šaty Sárí, které tenkrát poslal své mamince jako dárek. A ona (moje babička) mi je po nějaké době věnovala.

Také jsem s Pavle strávila pár chvil právě v bytě u babičky s dědečkem nebo na výletech po okolí Frýdlantu. Když ale o tom píšu nejvíce mě nabíhají vzpomínky právě na jeho rodiče – mého dědečka s babičkou, které jsem neskutečně milovala. 

Zažívala jsem u nich krásné chvíle. A nádech takových až  noblesních starých dob. Moc ráda na to vzpomínám., Slavnostní obědy, kuřátko a krásné staré nádobí z provoznímu. S dědečkem na tenisový turnaj do Olomouce..Dědeček měl doma v obýváku svůj pracovni koutek-  obrovský hnědý stůl dřevěný, za ním knihovnu. Na stole takový ty vzácný těžítka a  sušitko tuží. Ráda jsem jim tam šmejdía ve věcech a hrála si tam. S babičkou jsme pekli s takovým speciálním starým strojem na bábovky :-), s dědečkem jsme si povídali o všem možném. 

Jak možná někteří víte moje babička, Pavlova maminka byla zdravotní sestra a jeho táta – můj dědeček byl primář. Když jsem už byla starší a byla na vysoké škole, s babičkou jsem vedla dlouhé rozmluvy o životě. Babička byla velmi moudrá. Na dědečkovi se mi líbila jeho sečtelost a přehled. A bavilo mě poslouhat jeho příběhy. Dědeček hrál také na varhany v Ostravickém kostele. Tam jsem taky ráda šmejdila – celém kostelíky jsme s bráchou prozkoumali – vytahovali  takové ty obrovské svíce a bylo to tak dobrodružné 🙂 

Babička s dědečkem měli barevnou televizi na dálkové ovládání! tak jsme se k nim jako děti chodili koukat. “Jdu k babičce na televizi!” Pamatuji, jak se Pavel tenkrát moc divil tomu, že musíme pokaždé vstát a jít přepnout televizi 🙂 

Jejich byt na mě působil vždycky tak klidně, podobně jako ty krásné byty s vysokými stropy, kde bydlely sestry od babičky v Olomouci a v Brně…  Chtěla jsem psát vzpomínky  na Pavla, ale  odneslo mě to do vzpomínek na dětství a mé prarodiče. Vzpomínek na Pavla bylo totiž o tolik míň než na mou babičku s dědečkem 🙂

Pavel tam vždycky jezdil a přespával u nich na pohovce v obýváku, někdy sám někdy se svou tehdejší ženou Markétou. Místo snídaně vykouřili dvě cigarety a dali si kafíčko. Bavilo mě tam s nimi občas trávit chvíle a povídat si… (Babička z jejich snídaně nadšená  vůbec nebyla 🙂 

Pamatuji, že mi Pavel mi dal radu do života: “ Nedělej divadlo profesionálně ale jako koníčka) …kterou jsem se tenkrát neřídila a vystudovala jsem divadelni  fakultu JAMU (A živila se 20 let převazne jako klaun;-)